Stüdelgrat 2010

Na parkoviště nad Kals (okolo 1900 m) jsme dorazili okolo čtvrté odpoledne (na mýtě chtějí už 10 eur) a za dvě hodiny to vyšlápli na Stüdelhütte (2801 m). Večer mě lehce bolela hlava z rychlé aklimatizace, ale zřejmě zabral Paralen. Večer jsme si uvařili na vařiči před chatou a pak si uvnitř v hospodě stejně dali polívku s Radlerem (pivo s limonádou - na horách mi tahle směska vždycky chutná, stojí okolo 4 eur). Pak už jen připravit bágl na ráno, aby byl přesný přehled, co kde je, a zalomil jsem to.

Ráno jsme vstali po čtvrté, vyrazili asi před pátou ještě s čelovkami (ale už byly skoro zbytečné) a namířili si to přes Schere k nástupišti na Stüdelgrat, šli jsme po ledovci, asi tak hodinku. Na konci ledovce jsme museli udělat trochu bolestivé rozhodnutí - byli jsme tři a jeden z nás se raději vrátil, dokud to ještě šlo, nebyl v nejlepší kondici. Lezli jsme tak ve dvou, docela svižně. Stüdelgrat je velmi členitý, ale krásný terén, obtížnější místa jsou zajištěná (na nejkritičtějších místech dokonce i krátkými ocelovými lany). Zážitky nemá cenu popisovat, rozhledů a kochání minimum kvůli mlze a mrakům okolo, ale i tak lezení skvostné, jistili jsme se průběžně. Obtížnost (podle literatury III až IV- UIAA) tak akorát, aby to bylo bez zbytečného rizika a s adrenalinem. Z chaty jsme na vrcholu byli nakonec za 3 hodiny, kratičce po osmé, zpátky "normálkou", skrz davy turistů, které jde nahoře ve skalních partiích jen obtížně předejít, a děsně zdržují.

Zpátky na chatě jsme byli za další dvě hodiny, tedy v 10, a to už měli nastoupán kilometr a sestoupán další, musím přiznat, že nohy už to dávaly znát. Ten další výškový kilometr dolů k autu jsme zvládli opět ve svižném tempu, takže ve 12.15 jsme už stáli u auta. Takhle rychle jsme to vůbec neplánovali, ale díky tomu jsme celý výlet zvládli mimořádně rychle - jeden den ráno v 8 z Prahy, druhý den večer v 9 už zase v teple domova...

Kdo toužíte po obrázcích pro představu o terénu, tak zkuste zadat "Stüdelgrat" třeba do googlu a přebrat se v nabídce, podle mě nic moc, tím větší škoda, že jsem si nepřivez vlastní "materiál". Terén ale byl tak zajímavý a počasí nic moc, a navíc předpověď také slibovala srážky, že na focení a kochání tentokrát moc nebyla nálada.

 

Stüdelgrat 2010
zpět	foto (c) david labus 2010