Proč nahoru...
Nahoře je sice méně kyslíku, ale přesto se tam lépe dýchá i přemýšlí. Moje zkušenost je, že se tu lidé k sobě zpravidla chovají o něco lépe než v těch městských skrumážích, asi protože jsou zrovna mimo ně a lépe vidí... Ve stanu nebo záhrabu také na vlastní kůži člověk lépe pochopí ten blahobyt kohoutku s teplou vodou, teplé suché postele a jiných nížinných pohodlí. Tady jsem se trochu více rozepsal o důvodech, které mě táhnou vzhůru.
Chodím sám nebo ve dvou či třech, každá cesta bývá novou zkušeností. Když jdu sám, snažím se bezpečnost moc nepokoušet a spoléhám na intuici a konzervativní chování (na mapy a kompas taky). Nezbytnou a výbornou výstrojí, radami a výcvikem mi pomáhá Honza Horák, profesionální horský vůdce, více o něm osobně zde, o jeho RockJoy horoškole na portálu www.rockjoy.cz.
Vyzkoušel jsem s ním třeba lezení v ledu - viz níže Pitztal 2009, nebo zajímavý byl zimní výstup na Dachstein loni (2010) v únoru. Naposled jsme spolu loni v červenci vylezli na Gross Glockner (zase). Protože jsme kvůli zhoršujícímu se počasí spěchali, tak jsme vůbec nefotili, proto jen trochu popisu. Zřejmě poslední sólovou akcí byl letošní nezdařený pokus o Piz Bernina (4049m) ve Švýcarsku, viz níže.
 |
 |
 |
 |
|
Wildspitze 2008 |
 |
 |
 |
 |
Pitztal 2009 |
 |
 |
 |
 |
| Glockner 2009 |  |
 |
 |
 |
| Dachstein 2010 |  |
 |
 |
 |
| Piz Bernina 2011 |  |
 |
 |
 |
foto (c) david labus 2011 (a trochu Rockjoy) |
||||
| zpět | ||||