Proč nahoru...
Nahoře je sice méně kyslíku, ale přesto se tam lépe dýchá i přemýšlí. Moje zkušenost je, že se tu lidé k sobě zpravidla chovají o něco lépe než v těch městských skrumážích, asi protože jsou zrovna mimo ně a lépe vidí... Ve stanu nebo záhrabu také na vlastní kůži člověk lépe pochopí ten blahobyt kohoutku s teplou vodou, teplé suché postele a jiných nížinných pohodlí.
Chodím sám nebo ve dvou či třech, každá cesta bývá novou zkušeností. Když jdu sám, snažím se bezpečnost moc nepokoušet a spoléhám na intuici a konzervativní chování (na mapy a kompas taky). Nezbytnou a výbornou výstrojí, radami a výcvikem mi pomáhá Honza Horák, profesionální horský vůdce, více o něm osobně zde, o jeho RockJoy horoškole na portálu www.rockjoy.cz.
Vyzkoušel jsem s ním třeba lezení v ledu - viz níže Pitztal 2009, nebo zajímavý byl zimní výstup na Dachstein letos (2010) v únoru. Naposled jsme spolu letos v červenci vylezli na Gross Glockner (zase), ale tentokrát hřebínkem Stüdelgrat. Protože jsme kvůli zhoršujícímu se počasí spěchali, tak jsme vůbec nefotili, proto jen trochu popisu.
 |
 |
 |
 |
|
Wildspitze 2008 |
 |
 |
 |
 |
Pitztal 2009 |
 |
 |
 |
 |
| Glockner 2009 |  |
 |
 |
 |
| Dachstein 2010 |  |
 |
 |
 |
| zpět | foto (c) david labus 2009 (a trochu Rockjoy) |
|||