Piz Bernina (4049 m) červenec 2011

Budíček o půl páté, ale docela silně pršelo, tak jsem sněd něco málo a po základní hygieně jsem svištěl dál. Počasí se viditelně zhoršilo, údolím se válely mlhy, tendence byla ale příznivá, když se rozplynuly, tak prokukovalo modro.
Do Pass Bernina (2079m) pod lanovku jsem dorazil někdy po sedmé, první lanovka v půl deváté. V klidu jsem sbalil, jídlo jen nejnutnější suché, bez vaření, zato karimatku, žďárák a spacák pro případný nouzový bivak, protože to je dlouhý výstup. A lano se sedákem. Přesto, že jsem myslel, že mám jen to nejnutnější, tak bágl byl nepříjemně těžký, tak okolo 15kg, řekl bych. Lanovkou nahoru do 2973m, lanovkář pravil, že předpověď není nic moc, protože se předpovídají bouřky, krčil rameny.
Nahoře na Chamana Diavolezza počasí nic moc, Piz Bernina bezpečně schovaná v mracích, do foťáku se zubila parta rozjásanejch mladejch Italů, pestří jak papoušci, vypadal jsem mezi nimi jako exot. Počasí ale vypadalo celkem ucházející, obloha nebyla zatažená, okolo 3500m se nad hřebenem Piz Palü a Berninou ale držely mlhy, doufal jsem, že se rozpustěj. Nerozpustily.
Nejprve sestup tím zatraceným svahem minimálně 270 výškových metrů na ledovec, což je dost nepříjemné, po vrstevnici se ledovec obejít prakticky nedá. Problém je spíš terén, protože v dolní části svahu je takový odporný vysoký suťovitý násep, který překonat sebere zbytečně síly a čas.

Nicméně šlo to za čerstva dobře, ledovec se dá z větší části přejít bez maček, ale s nima to je jistější. Trhliny tam větší nejsou, držel jsem se spíš nahoru, protože směrem dolů je nepříjemný vodopád, okolo něj to bývá namrzlé a nebezpečné. Pak jsem začal stoupat ostrým sněhovým polem, svah bych tipl 40, max tak do 45°.
Bez aklimatizace ale nepřecenit tempo, výstup to je dlouhý a namáhavý. Více méně vyšlapanou stopou jsem obešel tu skálu Isla Persa a došel ke krásnému skalnímu hřebínku Fortezza, kde je lezení II. UIAA. Jsou tam nýty a slaňovací kruhy, červeně značená cesta na skále, nahoru celkem bez problémů, nebloudí se.
Pak stoupání poměrně strmým polem dál a výš, až se dojde do cca 3500m, kde jsem uhnul doprava na Bella Vista. To už jsem dosáhl spodní hranice mraků, bylo hnusně, viditelnost se zkrátila tak na 100m, mlha spíš houstla, a ne a ne se zvednout. Občas jsem nad sebou viděl masív toho hřebene z Piz Palü, a pořád vytrvale traverzoval Bellavistou nad Fourou (velká trhlina), až se viditelnost zkrátila na cca 10-15m, což už byla bílá tma. K prudkému větru se přidala krupice, a hrozilo, že mi to zavěje moje stopy.
Pochopil jsem, že jsem skončil, otočil to a mazal zpátky. Šlo to fajn, jen na Fortezze bylo nepříjemné tahat ve větru mokrýma rukavicema lano, dolů to jde za špatného počasí na mokré skále pochopitelně výrazně hůř než nahoru, uklouznutí by bylo fatální. Nakonec jsem to překonal a sypal se dolů, jak rychle to šlo.
Než jsem dosáhl „pevného“ ledovce, tak jsem ve sněhovém svahu upadl a ke svému překvapení se začal po svahu rozjíždět, dole bylo kamenné pole, zabrzdil jsem to naštěstí včas mačkama. Největším problémem byl ale těžknoucí bágl, zejména lano šedesátka se tentokrát pronesla. Bývalo by stačilo kratší.
Když jsem se zpátky hrabal na chatu tím prudkým suťovitým svahem, kde to ujíždí pod nohama, myslel jsem, že tam v té slotě nechám duši. Na chatě záchranná polívka (s třetinkou radlerem za 15 euro, škrti jedni) a pěšky v dešti do sedla Bernina, protože už bylo sedm večer, poslední lanovka jela v půl šesté. Zatracená Bernina, nejsem si jist, jestli se budu ještě někdy pokoušet.

Udělal jsem asi dvě chyby: podcenil jsem počasí, měl jsem za každou cenu počkat na lepší, jinak prostě škoda nafty a veškerých dalších investic, a měl jsem to časově naplánovat jinak: dostat se do večera na chatu Diavolezza, tam někde přespat (určitě ne na chatě), a ráno brzo vyrazit s minimem věcí. Výstup na chatu Rifuggio Marco e Rosa v 3600m, kam se tak jako tak musí, trvá opravdu těch 6 hodin, jak psal kdosi, kdo to přede mnou šel, a vyrazit ráno okolo šesté znamená vyhnout se časovému stresu, pokud se chcete vrátit minimálně na tu Chamana Diavolezza pro spacák a žďárák.

A pár fotek:

Pohled od chaty, ten skalní masiv uprostřed je třeba obejít zprava, pak doleva nahoru. Nad ním hřebínek Fortezza.		Pohled na mohutný masiv Piz Bernina, vrchol samotný je dost vlevo na snímku (kdyby byl vidět).
Těsně za zády je ona Fortezza, chata by byla úplně vpravo.		Značení na Fortezze je výborné, jištění taky.

zpět